Tatry nie chcú CO2 aneb postřehy z jízdy a 1.srazu elektromobilů Ezraz na Slovensku (9/2014)

Moderátor: Josef

Uživatelský avatar
Radovan
Příspěvky: 1168
Registrován: sob 05. pro 2015 18:01:29
Bydliště: Ostrava-Plesná
Kontaktovat uživatele:

Tatry nie chcú CO2 aneb postřehy z jízdy a 1.srazu elektromobilů Ezraz na Slovensku (9/2014)

Příspěvekod Radovan » sob 05. pro 2015 21:29:17

Tatry nie chcú CO2 aneb postřehy z jízdy a 1.srazu elektromobilů Ezraz na Slovensku (9/2014)

Na Slovensku jsou v elektromobilitě dále než v ČR. Ani tak ne díky autům, motorkám a kolům, ale díky infrastruktuře. Síť rychlodobíjecích stanic (za 20 minut na 80% kapacity baterek) v 15 okresních městech podél hlavních tahů www.plug-in.sk, doplněná rychlými a pomalými dobíječkami na dalších mnoha místech www.kdenabijat.sk je dokonce lepší, než v Rakousku. I proto jsem se mohl vydat na 1.sraz elektromobilů ve Vysokých Tatrách, pořádaný slovenským Tesla klubem http://zraz.teslaclub.sk, detaily ještě na fóru zde http://teslaclub.sk/forum/teslaclub-...-vysoké-tatry.

Trasa byla klasická, Ostrava - Žilina – Ružomberok - Poprad - Starý Smokovec a zpět do Ostravy. Díky neexistenci souvislé dálnice na české i slovenské straně pořád zabere jedna cesta 5 hodin. V tom jsme na tom v cestování uvnitř země lépe, než Slováci. Malému městskému elektromobilu Peugeot Ion www.jobcentrum.cz/images/peugeot_ion_jc.jpg s dojezdem max. 150 km pak ještě hodinu navíc díky 3x dobíjení. Ale i spalovacím vozem bych minimálně jednu zastávku na jídlo a WC zařadil. Takhle jsem to měl rozkouskovaně.

Náš Peugeot Ion má aktuálně po 5 měsících od koupě najeto 7.300 km, cesta by měla přidat dalších min.500 km. V Ostravě jsem využil před odjezdem jak pomalé nabíjení u VŠB-TUO, tak doma v garáži noční proud. Cestou na Žilinu pak zmíněnou síť GreenWay v Žilině, v Ružomberoku a v Popradu. Zpátky obráceně. V ČR při návratu mohu nouzově využít i krátké dobití v Třinci či Havířově u městských úřadu na ČEZ nabíječkách. To jen v případě potřeby, protože vzdálenost Ostrava-Žilina je nejdelší trasou a pokud by byly cestou objížďky nebo jiné komplikace, dojezd by nemusel stačit. Náklady by měly být nulové, všude dobíjím zdarma.

Nakonec kromě trasy Ostrava-Žilina jsem všechny zvládnul s 20-30 kilometrovou rezervou dojezdu v bateriích. Ta nejdelší skončila s 11 km rezervou při dojezdu k nabíječce, ovšem Havířov ani Třinec jsem využít nemusel. Rychlé nabíjení v podzemních garážích žilinského OC Aupark sotva stačilo na návštěvu toalety.Cesta probíhala bez komplikací a svižně až do Čadečky. Následující úsek přes Čadcu, Žilinu a Martin je noční můra. V kteroukoliv denní i noční dobu je to v kolonách se pohybují had nebo nejdelší parkoviště. Česká vláda se alespoň trochu postarala o spojení nošovické automobilky Hyundai se závody žilinské Kia většími silnicemi, slovenská to teprve řeší. V Ružomberoku na výjezdu z města je rychlodobíječka u čerpací stanice OMV. Zde je stání u ní nehotové, takže zelené cestování bylo zelené doslova, protože k nabíjecímu místu jsem musel ze silnice po zelené trávě. Ale zázemí je pak stejné, jako u cestování spalovacím vozem. Z hlediska jízdy elektromobilem nastal malý problém na úseku Ružomberok-Poprad. Po zkušenostech je opravdu nutné na rychlodobíječce v Ružomberoku strávit hodinu a dobít na 96-100%, ne za 20 minut na 80%. Protože další trasa vede po dálnici, která navíc neustále (a často dost prudce) stoupá. To podobně jako zvýšení spotřeba benzínu přímo ukrajuje dílky baterií. Dostal jsem se dokonce s dojezdem dle palubního počítače vozu 6 km pod vzdálenost k dobíječce. To mne donutilo kromě rychlosti 80-90 km na rovnějších úsecích ve stoupání vždy používat pomalé pruhy pro kamiony. Dokonce v závěru cesty mne jednou i 2 kamiony předjížděly. Při mé šedesátce jsem se jim ani nedivil. S takovým převýšením na trase v kombinaci s vysokou dálniční rychlostí jsem se ještě nesetkal a městské autíčko na to prostě není stavěné. Chvíli mi trvalo najít v areálu OC Hypernova v Popradu rychlodobíječku, ale nakonec jsem objel objekt a byla vzadu u vjezdu do podzemních garáží. Zde jsem poprvé narazil na elektromobil, dobíjel tu zbrusu nový Nissan Leaf, verze 2014. Jelikož už měl dobito, jen jsem si odpojil od něj nabíjecí kabel a zasunul do svého vozu. Pár zaťukání na dotykový displej dobíjecího stojanu a už jsem dobíjel já. Čekání v řadě se tak nekonalo.

Vyrazil jsem do Starého Smokovce. Kopce ve Vysokých Tatrách sice jsou náročné na spotřebu baterií, ale jakmile jedete dolů, většinu ztráty rekuperací dobijete. Úžasný je neustálý tah elektromotoru při jízdách do vrchu a zrychlování. Žádné padání otáček jako u spalovacího motoru, podřazování, vytí motoru. Organizátoři původně počítali se zhruba desítkou elektromobilů, sešlo se nás ovšem skoro 40. Parkoviště u Grandhotelu bylo plné a kolem všude ležely kabely s dobíjecími hnízdy (deska a na ní zásuvka 400V 32A, 400V 16A a 230V 16A). K tomu jedna rychlodobíječka a klasické prodlužovačky 230V 16A. Paradoxně jich nejvíce využívaly špičkové americké limuzíny Tesla Model S, které trasu do Smokovce ze Zlína, Bratislavy, Žiliny či Prešova zvládly díky dojezdu 300-500 km (dle verze) na jeden zátah bez průběžného dobíjení. Peugeot Ion dobíjet nepotřeboval, od rychlodobíječky z Popradu jsem sice stoupal jak horolezec, ale jen 10 km. Výměna zkušeností, rozhovory s ostatními elektromobilisty, večerní VIP koktejl v prostorách krásného 4* hotelu i sobotní program s předváděním elektromobilů veřejnosti se nesl v pohodovém duchu. V sobotu v poledne pak had 38 elektroaut vyrazil díky zvláštnímu povolení do kopce na Hrebienok. Zaplněné parkoviště u horní stanice lanovky skýtalo impozantní pohled. Tesly Model S, Nissany Leaf, Peugeoty Ion, BMW i3, Volkswagen e-UP, Tesla Roadster, Citroen C Zero, dodávky Nissan EV i Citroen, elektroskútr a elektrokola. Cesta dolů po obědě v Belianské chatě uběhla rychle a všechna auta rekuperací nabíjela baterie. Následná spanilá jízda kolony elektromobilů do Tatranské Lomnice udivovala kolemjdoucí naprostým tichem. Ostatně, v národním parku by to mělo být standardem.

Cestu zpět do ČR, s Peugeotem dobitým na dojezd 93 km, jsem zvolil horami přes Podbánske a až u Liptovského Mikuláše najel na dálnici. Svižnou jízdou naplno jsem ujel 75 km, v Ružomberoku mi i tak zbýval dojezd 15 km. Tam jsem poprvé v životě narazil na obsazenou dobíječku a řadu elektroaut. Přede mnou stály 3 Nissany Leaf, za mnou dojel brzy čtvrtý. Všichni jsme se vraceli z Ezrazu. Zbývající dojezd sice měli všichni větší než já, okolo 50 km, ale do Žiliny by jim stejně nestačil. Díky rychlodobíječce, kombinované se zásuvkami 400V 32A a 230V 16A vedle na stěně, jsme dobíjeli vždy 2 auta naráz a po 40 minutách nebylo co řešit. Stačili jsme si akorát popovídat, na OMV dát kávu a využít toaletu. Cesta do Žiliny byla sice v koloně, hlavně kolem Martina, ale 65 km se dalo ujet docela rychle. Z dojezdu 106 km z nabíječky v Ružomberoku mi zbylo v Auparku Žilina 53 km. Očekávaje nejdelší cestu na trase s velkým převýšením v Těšínských Beskydech jsem dobil nejprve za 10 minut na 80%. Pak zapnul dobíjení znovu a dobil na 96% a dojezd 124 km. Cesta do Ostravy, díky objížďce v Těrlicku, měřila nakonec 116 km. Jako půl rokem ježdění zkušený elektromobilista jsem jel v klidu rychle a na doraz. S jistotou několika pomalých nabíječek cestou v Třinci, Havířově i Ostravě to ostatně lze. Nemusíte tam stát dlouho, půl hodina nabije i zde Peugeot Ion na dalších 20 km dojezdu. Auto tiše a bez vibrací plulo cestou a jediným zvukem byly občas dešťové kapky a odvalování pneumatik na asfaltu. Teplota venku klesla postupně na +16, ve voze začalo být chladno. V Těrlicku jsem si tak dovolil, bez ohledu na dojezd, pustit na zbytek cesty topení. To, stejně jako klimatizace, u vývojově starších elektromobilů hodně zatěžuje baterie (Peugeot Ion se začal vyrábět před 6 lety). Dojezd klesne běžně o 20 km. Podobně jako u spalovacího vozu, kde dokáže zvednout spotřebu o litr na 100 km. U elektromobilů letošních už takové komplikace nebývají, využívají k topení a chlazení tepelné čerpadlo. Neřešil jsem chladno mikinou, zatopil jsem si na +22. Doma v Ostravě-Plesné mi zbýval dojezd 5 km a blikal poslední z 16 dílků 16 kW baterie. Celkově jsem za 2 dny ujel včetně spanilé jízdy Tatrami a výjezdu na Hrebienok 572 km za 0,-Kč, bez hluku a smradu. Cesta trvala jen o hodinu déle než spalovacím vozem a pokud bych měl silnější elektromobil, pak by byla shodná.
EV Peugeot Ion nový 4/2014 dnes 105 tis. km, 5/2016 ojetý pro ženu 55 tis. (69 celkem), elektrokolo Agogs SilverGo 10/2013, doma FVE 3,6kWp 9/2009, solární panely Vaillant 6/2010, vrtaná studna 1999, permakulturní zahrada 2017, dřevodům sendvič.panel 2000